Přihlášení
Zveme Vás
-
Pátek, 7 Únor, 2025 - 17:00 - Sobota, 8 Únor, 2025 - 00:00
Land-Rover S2A DPV "Pink Panther"
Land-Rover S2A Pink Panther - Růžový panter (pojmenovaný po známé filmové sérii s Peterem Sellersem v hlavní roli) používaný příslušníky elitní jednotky britské armády - SAS (Special Air Service) v mnoha utajovaných konfliktech a misích po celém světě, se stal pravděpodobně nejslavnějším speciálním bojovým terénním vozidlem, které kdy bylo zkonstruováno. Oficiálně je známo spíše pod zkráceným označením DPV (Desert Patrol Vehicle, tedy pouštní hlídkové vozidlo).
V průběhu 60. let 20. století byly Land-Rovery série 2A běžně dodávány ve velkých počtech a úpravách britské armádě v obou provedeních podvozku o rozvoru 88 a 109 palců. Za této situace požádalo velení SAS v roce 1968 o dodání 72 kusů vozidel s dlouhým podvozkem se záměrem jejich přestavby pro účely dálkově-průzkumných misí v pouštním prostředí. Vozidla v základním provedení opustila brány továrny v Solihullu už v roce 1968, ale díky nutným úpravám a přestavbě, se dostávala k jednotce až v průběhu následujícího roku. Po zavedení do služby, získala jednotlivá vozidla vojenskou registraci v rozmezí značek 10FG30 až 11FG01.
Jako základ pro pozdější modifikace byl vybrán standardní model série 2A s 12V elektroinstalací, přestože vojenské speciály využívaly spíše 24V (tzv. FFR modely s odrušením interferencí v el. proudu a potřebným výkonem pro radiostanice). Volba na 12V model padla nejspíše z důvodů úspory hmotnosti a také snadnějších oprav a logistiky náhradních dílů v polních podmínkách. Mechanicky se vyrobená vozidla nelišila od vojenské verze Rover 11 (postavených na rámu s příponou „D“), poté byla dle specifikací dodaných SAS přestavěna u dnes již legendární firmy Marshall v Cambridge. Patrně všechna byla dodána v (pro Land-Rover typické) temně bronzovo-zelené (Deep-Bronze Green) kamufláži a až později byla řada z nich přestříkána kompletně do růžové, protože tato barva poskytuje jednu z nejlepších kamufláží do pouštních oblastí. Pouště Severní Afriky a Arabského poloostrova jsou známy svým typickým narůžovělým oparem.
Na okraj je třeba se i zmínit, co vedlo k vytvoření a potřebě takto specializovaného vozidla ve velmi krátké době. Příčin bylo několik a všechny se odehrávaly na pozadí a v souvislosti se Studenou válkou. Arabský poloostrov se stal dějištěm mnoha konfliktů, většinou dobře utajených, ve kterých se střetávaly zamaskované mocenské zájmy Západu a Moskvy. Prvním větším impulsem byla Šestidenní Arabsko-Izraelská válka v roce 1967, která zradikalizovala myšlení světové muslimské komunity a zejména politickou situaci na Arabském poloostrově. Koncem šedesátých let se rovněž britské jednotky a místní samospráva stáhly z Adenu, což v důsledku vedlo k vytvoření komunistického a prosovětsky orientovaného Jemenu. Poslední velkou změnou byl v roce 1970 palácový převrat v Ománu, inicializovaný britskou vládou. Starý a despotický sultán Saíd byl nahrazen svým synem Kábúsem, jež studoval ve Velké Británii. Ten okamžitě započal s reformami země, jež se již od roku 1962 zmítala v pohraničním kmenovém konfliktu, ve kterém intenzivně bojovaly i malé jednotky SAS. Ty zde byly nasazeny na ochranu britských zájmů v zemi již od roku 1959. Omán byl tradiční spojenec Impéria od konce 18. století a střežil důležité obchodní trasy z Rudého moře. Jeho význam ještě vzrostl po objevení bohatých nalezišť ropy. Velká Británie byla vázána smlouvou o poskytnutí pomoci a nemohla si dovolit nechat padnout svého jediného spojence v oblasti, zejména když se vystupňoval konflikt a povstalci zvaní „adoo“ získali významnou podporu v podobě Jemenu, zásobovaném vojenským materiálem z Egypta. Nový sultán Kábús okamžitě požádal o vojenskou pomoc, která se mu dostala zejména vysláním příslušníků SAS a jejich Růžových panterů, kteří měli v oblasti již bohaté bojové (ale i humanitární) zkušenosti.
SAS disponovala neocenitelnými poznatky z bojů druhé světové války, kdy útočila za německým liniemi v jeepech, které se ježily kulomety a specializovanou výzbrojí. Proto si velitelé okamžitě uvědomili, že tento nový typ konfliktu bude vyžadovat podobný způsob boje a vhodné vozidlo. Land-Rover byl pro tento účel jasná volba. Růžoví panteři po modifikaci u Marshallu splňovali náročné požadavky na zvýšený objem paliva a úložných prostorů, silnou výzbroj, vybavení a výstroj tak, aby je bylo možno použít i na několikadenní pouštní mise bez zajištění ze základny. Střecha, čelní sklo a kompletní dveře byly odmontovány pro snížení siluety a zabránění nechtěným demaskujícím odleskům skla. Další úpravou, ke snížení hmotnosti, bylo odstranění lišty s ventilačními otvory na bulkheadu (přepážka z ocelového plechu, která odděluje motorový prostor a prostor posádky, zbytek karoserie je téměř výhradně z hliníkového plechu). Na místo spolujezdce byla instalována speciálně vyvinutá lafeta k vozům Land-Rover, pro kulomet GPMG ráže 7,62 mm NATO. Za tímto účelem je i upravena výška střelcova sedadla, jelikož na běžné sedačce by nebylo možné mířit vodorovně. Jednou ze specialit výstroje Panterů je i sluneční kompas Cole MK.II, který se nacházel ve dvou exemplářích na palubě. Hlavní byl umístěn na bulkheadu a pomáhal řidiči v navigaci.
Podvozek byl postaven na standardních nápravách Rover, které však disponují unikátní konstrukci chráničů diferenciálů a jsou odpruženy zesílenými listovými péry a zátěžovými tlumiči. Pro snadnější jízdu v hlubokém písku se na vybraná vozidla montovaly písečné pneumatiky Dunlop s rozměrem 9.00 x R15, kdy plechové disky byly převzaty z exportní varianty pro USA. Častěji je možné spatřit obutí 9.00 x R16. Za přepážkou, která odděluje nákladový prostor od řidiče, podélně s boky, byly umístěny dvě přídavné palivové nádrže, každá na 180 litrů benzínu. Dále se zde nacházely kanystry a nádrž s vodou, bedny s municí a výstrojí, zbraně, radiostanice, druhý sluneční kompas, boční světlomety a sedadlo zadního střelce-radisty. Ten obsluhoval kulomet GPMG, někdy i v uspořádání dvojče GPMG nebo půlpalcový velkorážní kulomet Browning. K ničení těžších cílů byla na palubě i protipancéřová zbraň Carl-Gustav ráže 84 mm s minimálně desítkou střel. Pro maximální využití prostředků vozidel, byla karoserie vybavena množstvím nejrůznějších držáku a kování. Přední nárazník byl opatřen visutou traverzou, která nesla na plocho uložené rezervní kolo. V rozích nárazníků potom zaujmou konzole s výmetnými hlavněmi pro kouřové granáty. Na kapotě byla kromě nářadí uchycena i trojnožka pro teodolitickou navigaci. Boky vozidel bývaly ověšeny osobní výstrojí posádky, útočné pušky Enfield L1A1 SLR byly schovány v bočních pouzdrech na předních blatnících, na zadních pak byly navěšeny písečné plechy pro vyprošťovaní vozidla.
Růžoví panteři byli zkonstruováni tak, aby unesli a vydrželi vše k přežití, cestování a boji v jednom z nejnehostinnějších prostředí světa. Celková hmotnost plně vyzbrojeného stroje s tříčlennou posádkou dosahovala přes 3,5 tuny. Díky výborným vlastnostem a oblibě byli brzy pokřtěni na Růžové pantery nebo zkráceně „Pinkies“ a sloužili úspěšně u SAS (pro tajné operace v rámci NATO i v zelené kamufláži) téměř dvě dekády, než byli nahrazeny moderním typem Land Rover 110 DPV, který hrdě převzal přezdívku svého předchůdce, přestože většina už nebyla růžová.
Popis vozidla
Exteriér
Rezerva plní i funkci mohutného nárazníku a poskytuje částečnou balistickou ochranu pro přední partie vozidla. Masivní plechové kolo a blok motoru jsou nejodolnější části proti střelbě, protože Land-Rovery (kromě speciálů pro Severní Irsko) zcela postrádají pancéřování.
Každý roh vozidla je vybaven držákem se třemi výmetnými hlavněmi pro kouřové granáty. Řetízky zabraňují ztrátě krytek po výstřelu granátu. V případě napadení se mohla posádka zamaskovat vystřelením až 12 kouřových granátů naráz. Každá strana lze odpálit zvlášť za pomocí panelu v prostoru řidiče. Poslední zajímavost tvoří zatemněná konvojová lampa, zkonstruovaná, jako většina doplňků, pouze pro tento typ vozidla. Některá vozidla šla v maskování až na hranici extrému a měla nástřik růžovou i na bocích pneumatik a čalounění sedadel.
Interiér a výzbroj
Spolehlivý a léty prověřený univerzální kulomet GPMG (General Purpose Machine Gun) ráže 7.62 mm NATO je standardní zbraní lafetovanou na všechna vozidla britské armády po více jak 50 let. Zároveň je i základním těžkým kulometem ve výzbroji pěchoty. Během pár sekund je možné ho vyjmout z lafety a použít jako podpůrnou zbraň pěšího útoku. Vojáci SAS jsou cvičeni v ovládaní této zbraně samostatně, zatímco běžně je vyžadována 2-3 členná obsluha.
Nábojový pás ze zakládá z levé strany a je uskladněn v plechové muniční krabici britského vzoru. Ta pojme 200 nábojů, stejně jako americké a NATO vzory, ale lafeta je navržena pouze pro tento typ. Krabice se liší rozměrově a její dno má výrazný okraj, který se po vložení do lafety zacvakne o masivní pojistný zub, ovládaný při výměně střelcem, a zaručuje stálou polohu nábojového pásu vůči podávacímu mechanismu za všech režimů jízdy. Vystřelené nábojnice padají vespod kulometu a jsou sbírány v plechové bedně na pravé straně lafety. Z pravé strany závěru jsou sbírány jednotlivé články pásu. Sběrná bedna má odklopné spodní víko a její obsah lze jednoduše vysypat mimo prostor vozidla. Tento lapač zabraňuje popáleninám posádky od rozžhavených nábojnic a udržuje pořádek během palby. Spoušť je realizována přes dvojité táhlo, které se opírá o jazýček spouště kulometu. Lafeta je otočná v úhlu 360° a výškově nastavitelná.
Podvozek