Land-Rover Series Club

Úvod do 86“ a 107“

 

V roce 1953 už byl Land – rover zavedený, oblíbený a dobře se prodával. Zákazníci měli jen jednu podstatnou výhradu a to, že má malý prostor pro náklad. Proto byl na podzim typ S1 80“ nahrazen typem S1 86“, který měl o 25% větší objem korby a nově byl uveden pick-up S1 107“, který měl ložnou plochu o délce 6 stop. Toto dlouhé provedení bylo známo pod označení Land-rover 4-Wheel-Drive Pick-Up.

Na rozvoru 86“ byl od začátku výroby k dispozici také 7-mi sedadlový SW, SW na rozvoru 107“ se začal vyrábět až v červnu 1955.

Vozy s rozvory 86“ a 107“ se vyráběly do podzimu roku 1956, kdy byl rozvor prodloužen na 88“ a 109“ (viz dále). Vyjímkou byl 107“ SW, který se vyráběl na původním rozvoru až do konce výroby S1 v létě 1958. Základní typ 86“ je na obrázku 1 (blinkry na blatnících nejsou původní), 107“ Pick-Up je na obrázku 2 (naviják a firemní štít jsou dodatečné vybavení).

 

LR S1 86“ a 107“ – Technický popis

 

Rám (chassis)

je u 86“ a 107“ stejné konstrukce jako u 80“, liší se zejména jiným tvarem příčníků pro bulkhead (obr. 3 šipka 1),  u 107“ jsou podélníky v prostředku o 1,5“ vyšší (obr. 3 šipka 2) a chassis má o jednu příčku víc.

Chassis pro 107“SW je odlišné, podélníky mají oblouk nad zadní nápravou kratší, aby bylo místo pro podlahu před zadním sedadlem (obr. 3 šipka 3), držáky zadních per jsou přivařené vně rámu, takže péra jsou dál od sebe a zadní příčka má po celé šířce stejný obdélníkový průřez a nemá otvor pro PTO.

Chassis vyrobená v roce 1954 mají stejnou barvu jako karoserie, od roku 1955 dál jsou chassis černá.

Stejně tak od roku 1955 přestal být základní součástí chassis nosič zemědělského nářadí a dodával se pouze za příplatek.

Chassis na obrázku 3 je 107“ SW.

 

Péra

Přední i zadní péra se liší podle strany, tužší je vždy na straně řidiče. Přední péra u 86“ mají 10 listů, u 107“ mají do konce roku 1954 9 a pak až do konce výroby 11 listů. Zadní péra u 86“ mají 11 listů, u 107“ 10 a jsou více prohnutá, takže zadek nezatížené 107 je výše než u 86“.

Všechna péra mají šířku 2,5“.

 

Nápravy

jsou skoro stejné jako u 80“, liší se zejména tím, že v přední nápravě jsou na poloose obyčejné klouby (na rozdíl od homokinetických Tracta joints u 80“) a zadní náprava je zesílená a má širší úchyty per.

 

Kola a disky

jsou opět stejné jako u 80“. Disky u 86“ měly stejnou barvu jako karoserie, u 107“ se v letech 1954 a 1955 dodávaly modré disky s šedou karosérií a šedé s modrou, později se dodávaly zelené disky se zelenou karoserií, béžové s béžovou a modré s modrou a šedou.

 

Brzdy

jsou v podstatě stejné jako u 80“, liší se jiným a jinak umístěným hlavním brzdovým válcem. Průměr bubnů je u 86“ a u 107“ do dubna 1954 10“. Od dubna 1954 byly do 107“ montovány větší, 11“ bubny s širšími čelistmi a v předních kolech byla dvě prasátka a obě čelisti byly náběžné. Tato změna umožnila zvednout nosnost 107“ z 1170 na 1500 liber.

 

Řízení

je podobné jako u 80“, rozdíl je v uchycení převodky řízení, která je nyní na samostatném držáku, přišroubovaném přímo k chassis a v délce hřídele volantu, která je větší. Jinak vypadá i těsnění mezi trubkou hřídele volantu a bulkheadem.

 

Motor

je u modelů roku 1954 stejný jako u posledních 80“, později je montován tentýž motor v provedení spread bore (viz siamský motor). Spread bore motor je zvenku jednoznačně identifikovatelný podle olejového filtru, který je plnoprůtokový a je umístěn na pravé straně motoru (starší motor ho má vlevo). Nový motor se od starého dále liší: nýtovaným ventilátorem chlazení, rozdělovačem Lucas 40504A, dynamem Lucas C39PV/2, startérem Lucas M418G.

Výfukové potrubí je podobné jako u 80“ avšak skládá se ze 3 dílů.

 

Spojka, převodovka, přídavná převodovka a spojovací hřídele

jsou stejné jako u posledních 80“, liší se jen drobnými detaily, například jinak umístěným náhonem tachometru nebo delší řadící pákou hlavní převodovky.

 

Elektrické zařízení

je podobné jako u posledních 80“, je však použit jiný typ pozičních světel (Lucas 52558 nebo Lucas 488 s dvouvláknovou žárovkou pro SW a vývoz do USA), od 1957 jiný typ světel (Lucas 553921), jiný typ příplatkových mávátek (Lucas SE 100).

Houkačka je přišroubována na přední příčce chassis.

Zadní světla byla zprvu tvaru D, od roku 1955 se používal kulatý typ Lucas 518 (pro SW s přídavnou žárovkou pro směrovky).

Motorek stěrače byl v roce 1954 stejný jako u 80“, později ho nahradil typ Lucas 75113E, stěrač spolujezdce byl stále za příplatek (neplatí pro SW).

 

Karoserie

je podobná jako u 80“, ale s mnoha podstatnými odlišnostmi. Žádný díl není společný pro 80“ a 86“. Dále jsou popsané hlavní rozdíly.

 

Bulkhead

je vyšší, má v horní části větrací otvory, má větší palubní desku s jinými přístroji (obr. 4) a po jejích stranách odkládací police, případně, jako na obrázku, přepínač příplatkových blinkrů.

 

Přední okno

je nižší, svařené z plechových profilů, galvanicky zinkované, sklopné vpřed, ve sklopené poloze ho lze zajistit dvěma podpěrami.

 

Blatníky, kapota, maska

Blatníky se skládají ze tří dílů. Kapota má zesílený rám a panty, protože  u SW a pick-up na ní bylo standardně umístěno náhradní kolo.

 

Podlaha, lavice, dveře, boční okna, korba a čelo

se liší tvarem, nikoliv však provedením.

 

Barvy

Modely 86“ se dodávaly v barvě zelené, modré, šedé a pro vývoz ještě béžové, modely 107“ do roku 56 pouze v barvě modré a šedé, později ještě zelené a béžové. Tropická střecha na SW byla vždy v barvě slonové kosti.

 

Střecha

byla podobná jako u 80“, ale její konstrukce byla složitější s okapy nad dveřmi a lepším utěsněním jejich zadní strany, v prostředku délky korby byl nahoře mezi podélníky přídavný příčný oblouk.

Variantou k plátěné střeše byla pevná střecha hard top, ta se dodávala buď s oknem pouze v zadním vyklápěcím čele nebo s různými provedeními oken v bocích a vzadu.

 

Interiér

Palubní deska je hranatá, přišroubovaná pěti šrouby mezi odkládací police v horní části bulkheadu, osazená tachometrem a sdruženým přístrojem s ampérmetrem, ukazatelem stavu paliva a kontrolkou dálkových světel, dále spínací skřínkou Lucas 31415, kontrolkami nabíjení, tlaku oleje a vytaženého sytiče a zdířkami zásuvky 12V.

Pod přístrojovou deskou je umístěno táhlo sytiče, tlačítko startéru a reostat ventilátoru topení, pod nimi je přišroubován štítek s vyraženým výrobním číslem a pokyny pro řazení převodů v přídavné převodovce. Pod ním je červený štítek upozorňující na nebezpečí hrozící při jízdě se zařazeným předním náhonem po silnici. Vlevo od štítků je příplatkový výměník topení Smiths 620 nebo u SW standardně montovaný Bosch.

Přístrojová deska je na obrázku č. 4.

 

De luxe cab

Modely 107“ bylo možno objednat s výbavou de luxe, která spočívala ve vybavení vnitřku kabiny čalouněním, dále v osazení osvětlení interiéru, zámků dveří (klíč pouze na straně řidiče), vnitřních madel dveří a dorazů otevřené polohy.

 

SW

SW 86“ se začal vyrábět současně se základním typem 86“ na podzim 1953 a vyráběl se do podzimu 1956, výroba SW 107“ začala v červnu 1955 a pokračovala až do června 1958 a 107“SW se tak stal posledním vyráběným typem S1.

SW 86“ byl v podstatě shodný se základním typem hard top, měl však spoustu úprav směřujících ke zvýšení pohodlí cestujících. Byly to zejména kompletně čalouněný interiér (vycházející z de luxe cab), osazení ložné plochy čtyřmi samostatnými sklápěcími sedadly, umístěnými podél (obr. 5), záměna zadních výklopných dveří dveřmi otvíracími do boku nebo osazení sklápěcí stupačky na zadní příčku.

Sériový hard top byl doplněn o tropiko, vybaven čtyřmi (v roce 1954 pouze dvěma) větracími otvory, které přiváděly do interiéru vzduch z prostoru pod tropikem. Boční okna zabírala podstatnou část boků a byla navíc doplněna o podélná klenutá okna v rozích střechy, zvaná alpine lights.

Další úpravy směřující k pohodlí byly například sériově montované stěrače na obou částech předního okna nebo topení s regulací otáček ventilátoru.

SW 107“ byl co do výbavy shodný s SW 86“, byl však prodloužený o jednu řadu sedadel přístupných druhými bočními dveřmi. V provedení byla spousta rozdílů. ty jsou popsané v samostatném článku.

Oba SW byly zevně označeny štítky s nápisem four wheel drive station wagon, umístěnými vpředu i vzadu pod oválnými štítky Land – rover.

 

88“ a 109“

Na podzim roku 1956 byl dokončen vývoj nového dvoulitrového naftového motoru a protože tento motor byl delší než původní benzínový, byl rozvor prodloužen posunutím přední nápravy o 2“ na 88“ a 109“. Chassis zůstalo stejné, jen byly o 2“ vpřed posunuty přední držáky per.

Vozy s prodlouženým rozvorem jsou až na detaily shodné se svými předchůdci a to včetně celkových rozměrů.

Jiné jsou přední blatníky, oba mají vpřed posunutý oblouk pro kolo, levý blatník má navíc v podběhu vybrání pro druhý akumulátor. Jiná (delší) je kapota motoru a její podpěra je nově na levé straně. Dále je montována nová převodka řízení s oběhem kuliček a s tím souvisí přesunutí tlačítka houkačky ze středu volantu na držák na tyči volantu.

Model s naftovým motorem se od benzínového  liší tím, že je osazen dvěma 6ti voltovými akumulátory a má mechanické palivové čerpadlo místo elektrického a jiný regulátor napětí.

Naftový motor se dodával souběžně s původním benzínovým až do konce výroby S1.

Modely s původním a prodlouženým rozvorem jsou na pohled skoro stejné. Nejjednodušší poznávací znamení je umístění upevňovacího šroubu předního blatníku. Umístění u 86“ je na obrázku č. 6 u 88“ pak na obr. č.7.