Land-Rover Series Club

Švýcarská armáda patřila mezi významné zákazníky automobilky Rover – během historie značky nakoupila minimálně několik stovek vozidel. Land-Rovery však nebyly samozřejmě první ani jediná lehká vozidla s náhonem na všechna čtyři kola, která byla používána.

Už 7. 5. 1946 nakoupila švýcarská armáda 500 vozidel Willys Jeep z přebytků americké armády a až do roku 1972 nakupovala vozy Jeep typu CJ-3A, CJ-3B a CJ-5 přímo od automobilky. Armáda disponovala mimo jiné také množstvím Unimogů, Mowagů a výrobků firmy Steyr Puch – ať už šlo o Pinzgauery a Haflingery, nebo později o vozy 230 GE.

Na počátku padesátých let pak byla švýcarskou armádou zakoupena zkušební série vozů Land-Rover S1, jako služební vůz (Dienstmotorfahrzeug) pro švýcarskou armádu byl však až roku 1960 standardizován Land-Rover S2 88“.

Do roku 1969 pak nakoupila švýcarská armáda množství vozů Land-Rover S2 a později S2A, především krátkého rozvoru. Objevují se však také vozidla S2, S2A a S3 s dlouhým rozvorem a karoserií Station Wagon.

Zařazena byla do série registračních značek (kontrolních štítků čili Kontrollschilder) M+96000 až M+99999, společně s vozidly Jeep. Značky byly umístěny vždy na přední straně levého předního blatníku a na levé straně zadní masky pod světlem.

Mezi lety 1925-1960 šlo o značky v dolní části obdélníkové, s pětimístným sériovým číslem, v horní části se zaobleným výstupkem, v němž bylo švýcarský znak (bílý kříž na červeném štítu) a červené písmeno M (Militär). Značky měly stejný tvar vpředu i vzadu, zadní pak byly mírně větší. Mezi lety 1961-1972 pak šlo o obdélníky s ostrými rohy o rozměrech 24 x 15 cm (vpředu) a 36 x 22,5 cm (vzadu) – rozložení znaků bylo obdobné, s mírně jinou podobou švýcarského znaku a tentokrát již bílým písmenem M. Od roku 1973 pak byly značky dále zmenšeny a zavedena byla i podlouhlá varianta, kde byl znak, písmeno M i sériové číslo na jedné lince (např. pro osobní vozidla).

Podle série čísel lze částečně určit, k jakému účelu bylo vozidlo primárně využíváno:

M+ číslo              Zařazení
20'000 - 29'999  Abteilung für Flugwesen- & Fliegerabwehr (protiletadlová obrana)
30'000 - 34'999  Abteilung für Übermittlungstruppen (spojaři)
35'500 - 44'999  Abteilung für Artillerie (dělostřelci)
45'000 - 49'999  Gruppe Genie & Festungswesen (ženijní a pevnostní oddíly)
50'000 - 99'999  Abteilung für Heeresmotorisierung und leichte Truppen (oddíl pro motorizaci armády a lehké jednotky)

Na pravém předním blatníku byl umístěn čtverec nelakovaného hliníkového plechu, na který bylo pomocí šablony nastříkáno označení jednotky, ke které bylo vozidlo zařazeno. Šlo obvykle o tři velká písmena (po jednom v obou horních čtvrtinách čtverce a jedno v levém dolním rohu), které mohly být dále upřesněny třemi menšími arabskými číslicemi v pravém dolním rohu.

Vozy S2 a S2A 88“ byly dodávány s tmavě zelenou plachtou bez bočních oken. Tato plachta byla později nahrazována pogumovanou plachtou (materiál byl nazýván stamoid) vyráběnou dosud existující švýcarskou firmou Bieri Blachen Grosswangen – patrně z důvodu jejího rychlejšího nasazení/sejmutí a především praktičnosti – nebylo nutné ji pravidelně impregnovat. Vozidla měly také zásuvku pro pracovní a konvojové světlo na levém předním blatníku nad pozičními a směrovými světly. Kulatá boční zpětná zrcátka byla montovány na vnější svislé části rámu předního okna. Na horní hraně příčky za předními sedadly byl namontován pár držáků pro útočnou pušku, na zadní straně příčky pak byl namontován držák pro lopatu a držák na dvacetilitrový kanystr paliva – kanystr byl k držáku a k příčce za předními sedadly připevněn řemenem. Na zadním příčníku rámu byl umístěn tažný hák, malá kulatá světla a směrovky vzadu byly zaslepeny plechovými záslepkami a namísto nich byly na boční panely po stranách zadního čela montovány kulaté sdružené světlomety značky Hella.

Automobily Land-Rover byly používány jako štábní vozidla, tažná vozidla pro standardní i specializované přívěsy a 20 mm protiletadlové kanóny Oerlikon vzor 1954. Mezi nejčastější přívěsy používané švýcarskou armádou byly licenční vozíky typu Jeep/Bantam s nosností 0,37 tuny, vyráběné firmami Reder a Waffenfabrik Thun, nebo přívěsy firmy Sutter. Některá vozidla měla mezi předními blatníky před maskou chladiče montovanou tlakovou nádrž pro vzduchové brzdy těžkých přívěsů.

Vozidla byla dodávána s pneumatikami o rozměru 7.00x16 a barvě Field Grey / Feldgrau (RAL 7009).

Mimo dodatečné výbavy vozů však byl unikátním i způsob pořizování a údržby části švýcarského vojenského vozového parku, určené pro tzv. motorizaci armády v době případné mobilizace. Většina vojáků švýcarské armády je ve stálé záloze, zjednodušeně řečeno na způsob jakési domobrany, uniformy a zbraně včetně útočných pušek má uloženy doma a pravidelně se musí zúčastnit vojenských cvičení. Politicky je zachování tohoto systému ve Švýcarsku velmi ožehavé téma a znovu a znovu se otevírá možnost jeho zrušení.

V dobách, kdy armády používaly sil koní, byla také založena tradice, která částečně přetrvala až dodnes, tj. že půl koně koupila armáda a půl koupil voják ze svých prostředků s tím, že až kůň dosloužil, stal se majetkem vojáka.

Přeloženo do řeči doby automobilismu, část vozidel byl pořizováno armádou, poté však tyto vozy byly za poloviční cenu odprodány vojákům, kteří se stali vojenskými řidiči v záloze. Museli podstoupit sedmnáctitýdenní cvičení (Rekrutenschule) s každoročním pětitýdenním kurzem (Wiederholungskurse a Kaderkurse) a vozidla zůstala v aktivní službě po dobu šesti let. Takový vůz poté přešel do majetku řidiče, který byl poté povinen vozidlo si ponechat po celkem 15 let od jeho pořízení, než bylo vyřazeno z armády a majitel s ním mohl nakládat dle svého uvážení.

U vozu Land-Rover S2 88“ (stejně jako např. vozu Jeep CJ-5) činila odkupní cena 5 000 švýcarských franků. Z přiložené fotografie a zachované vojenské dokumentace z archivu autora je patrné, že vozidla určená k motorizaci armády v případě mobilizace měla jak civilní poznávací značky (viz foto vpravo nahoře), tak vojenské kontrolní štítky - číslo kontrolního štítku pak bylo pro snadnou identifikaci přes šablonu nastříkáno také na palubní desce vozu.

Zdroje: stránky SwissMotor.com (http://www.swissmotor.com/), stránky o švýcarských poznávacích značkách (http://www.license-plates.ch/Armeeschilder.htm), stránky Dieseli (http://www.dieseli.ch/bilder/img74.jpg), soupis technických dat vozidel švýcarské armády z roku 1960 s dodatkem z roku 1967 (Reglement 61.102: "Technische Angaben über Militär-Motorfahrzeuge" – ke stažení na stránkách dánského klubu majitelů historické vojenské techniky http://www.dmkf.dk/OWI/Technische%20Angaben%20Mil-Fhrz.htm), kniha Markuse Hofmanna Fahrzeuge der Schweizer Armee, kniha Karla Lüönda Schweizer Soldaten im Einsatz: Die großen Manöver und Defilees der Schweizer Armee (vydalo nakladatelství Ringier roku 1978) a archiv autora.