Land-Rover Series Club

Základem konstrukce britských obrněných vozidel stavěných na podvozku Land-Rover bylo obrněné vozidlo navržené na základě požadavků Royal Ulster Constabulary (RUC) na vozidlo pro účely hlídkování na hranici Irské republiky a Severního Irska, které mělo zabránit organizovanému pašování.

Konstrukce pancíře byla u prototypů postupně upravována na základě požadavků RUC – první prototyp měl karoserii se svislými bočními stěnami, u druhého už byla vrchní polovina boků mírně skosena a třetí se již velmi podobal sériovým vozům. Přední světlomety byly umístěny v blatnících, i když minimálně třetí z prototypů měl světla ještě v masce jako u LR S2. Podobně jako u všech sériově vyráběných vozidel jsou u pozdějších prototypů vidět široké ocelové disky z vozů FC, resp. One Ton a pneumatiky o rozměru 9.00x16.

Vozidla byla v říjnu 1965 převzata do výroby jako Mark 1 Shorland Armoured Patrol Car (APC, obrněné hlídkové vozidlo) firmou Shorts Brothers & Harland, která tuto konstrukci dále rozvíjela – z třímístného vozu až na osmimístný obrněný vůz Armoured Personnel Vehicle (APV, obrněné vozidlo pro přepravu osob), který se na ulicích Severního Irska spolu s dalšími konstrukcemi obrněných vozů objevoval až do roku 1998. Roku 1996 pak firma Shorts Brothers & Harland prodala kompletní výrobu vozů Shorland firmě British Aerospace Australia.

Původ zkratky Shorland je předmětem sporu mezi znalci problematiky – někteří tvrdí, že jde o zkrácení názvů Shorts a Land-Rover, jiní, že zkrácena byla pouze jména Shorts a Harland.

Mark 1 Shorland Armoured Patrol Car
První sériový Mark 1 Shorland byl RUC dodán 30. března 1966. Šlo o vozidlo postavené na podvozku S2 109“, s pancéřovanou kabinou pro posádku tří mužů a věží z obrněného automobilu Ferret Mk. 2 s kulometem ráže 7,62 mm NATO. Později byla tato vozidla označována jako Shorland typu „boat-tail“ nebo „beaver-tail“ podle snížené, ploché části zadní části karoserie, kde byla umístněno rezerva a benzínová nádrž – obojí bylo od prostoru pro posádku odděleno pancéřovou přepážkou.

Dodáván byl pancíř o síle 7,25 milimetrů o tvrdosti HB=364 podle Brinnela. Podvozek a odpružení muselo být zesíleno, aby uneslo plně naloženou hmotnost vozu 3 155 kg (prázdný 2 812 kg). Bylo proto použito vojenského typu rámu s pevnostními nápravami. Montována byla nádrž o objemu 14 gallonů, tj. 64 litrů.

Testy provedené britskou armádou prokázaly odolnost pancíře proti samonabíjecím puškám používajícím standardní munici 7,62 mm NATO, popř. lehkému kulometu FN 7,62 mm (GPMG) na vzdálenost min. 47 metrů. Podlaha je vyrobena z odolného sklolaminátu, který poskytuje ochranu proti výbuchu a improvizovaným výbušným zařízením.

V roce 1970, kdy byla některými bezpečnostními úkoly v Severním Irsku pověřena namísto RUC britská armáda a nově vytvořený Ulster Defence Regiment, bylo 16 těchto vozidel převeleno k nové jednotce a dostalo nové registrační značky podle vojenského formátu ..BT.. – nově dodávaná vozidla (již s výmetníky dýmovnic, které RUC nepoužívala) byla registrována pod čísly ..FL.. a ..GF..

Vyrobeno bylo celkem zhruba 100 ks vozidel Mark 1.

Mark 2 a Mark 3 Shorland Armoured Patrol Car
Není známo, kdy přesně došlo ke zvýšení síly pancíře. Některé zdroje tvrdí, že tak došlo při změně z Mark 1 na Mark 2, jiné při změně z Mark 2 na Mark 3. Každopádně šlo o zesílení pancíře ze 7,25 mm na 8,25 mm.

Mark 2 se pak od první série lišil především zvýšenou kompresí standardního čtyřválcového zážehového motoru Land-Rover, který přinesl zvýšení výkonu ze 67 na 77 koní při 4 100 otáčkách za minutu, a možností dodávat vozy také s šestiválcovým zážehovým motorem Rover s rozvodem IOE (Inlet-Over-Exhaust), od roku 1967 montovaným i do standardních Land-Roverů S2A.

Vyrobeno bylo přibližně 50 kusů série Mark 2.

U třetí série byly ve velké většině případů vyráběny na šestiválcových podvozcích Land-Rover S3 se motory Rover IOE o výkonu 91 koní při 4 100 otáčkách za minutu. Zatímco u dřívějších modelů S2A musela být světla improvizovaně přesunuta z masky chladiče na blatníky, u S3 už toto bylo standardem z výroby (první Mark 3 byly vyrobeny ještě na podvozcích S2A, ale už se světly v blatnících).

Výroba modelů Mark 2 a 3 běžela po jistou dobu současně a Mark 3 byl nabízen převážně zákazníkům, u nichž se předpokládalo využití vozu v náročnějším terénu. Prodalo se přes 500 kusů Mark 3.

Po vyřazení z armády se několik Shorlandů dostalo do služeb novinářů a televizních společností, které chtěly zvýšit bezpečnost svých štábů během občanské války v Jugoslávii. Pro tyto účely byla vozidla repasována, lakována bíle a byla odstraněna kulometná věž, aby se zdůraznil nevojenský účel vozidla.

Mark 4 Shorland Armoured Patrol Car
Vozidlo mělo identické rozměry a hmotnost s předchozím modelem, nejvýraznějším zlepšením pak bylo použití podvozků vozu 109 V8, tzv. Stage One, do něhož byl standardně montován 3,5-litrový zážehový osmiválec o výkonu 91 koní při 3 500 otáčkách za minutu.

Výroba byla zahájena roku 1980 a prodáno bylo více než 250 kusů tohoto modelu.

Výzbroj
Věž vozidla mohla být vybavena výmetníky dýmovnic pro vytváření kouřové clony, vodní dělo nebo kulomety Browning ráže .30“ nebo GPMG 7,62 mm. Kulomety byly táhly spojeny se silným světlometem a periskopem, který měl zabudovaný zaměřovač. U protiteroristické verze bylo místo pancéřových dveří a předních „oken“ s průzory použito neprůstřelného skla a do věže mohla být namontována odstřelovačská puška HK 33. U pozdějších verzí byla nabízena možnost montáže klimatizace.

V sedmdesátých letech uvažoval výrobce o vývoji vozidla s protiletadlovými střelami Blowpipe, které firma Shorts mimojiné také vyráběla, k výrobě však nedošlo. Protiletadlové střely pak byly nabízeny až u pozdější varianty Series 5 (se změnou z listových na vinuté pružiny došlo také k obměně terminologie a po Mark 4 následoval model Series 5 na podvozku Land-Rover 110).

Mezi „polní“ úpravy především v Severním Irsku patřily vertikální ocelové profily přivařené k věži, které měly zabránit smrtelným zraněním střelců ve věži vozu dráty napnutými přes vozovku.

Vozy Shorland byly exportovány do nejméně 38 zemí – mezi známými zákazníky byla britská armáda, policejní sbor Královského letectva, Royal Ulster Constabulary, americká námořní pěchota, Argentina, Botswana, Brunej, Burundi, Řecko, Guayana, Indonésie, Keňa, Libanon, Libye, Malajsie, Mauritius, Nizozemí, Pakistán, Portugalsko, Seychelly, Singapur, Srí Lanka, Sýrie, Thajsko a Spojené arabské emiráty.

Zdroje: vynikající stránky The Shorland Site pana Clivea Elliotta (http://www.shorlandsite.com/FAQ.htm) a anglická verze Wikipedie (http://en.wikipedia.org/).