Land-Rover Series Club

Land-Rover S2 – 1958-1961

Rokem 1958 se mělo završit desetiletí výroby vozů Land-Rover. Vozy sice prošly dvěma změnami rozvoru u krátkých variant (86“ a později 88“) a přibyly i dlouhé rozvory 107“ a 109“, bylo však jasné, že vůz potřebuje modernizaci.

 Firma Rover Company však nezahálela. 16. dubna 1958 se světovému tisku představil Land-Rover Series 2, vůz především navenek modernizovaný přidáním zaoblené hrany blatníků, přecházející po plášti bočních dveří a zadních blatníků celou délkou vozu. Objevily se také lišty pod spodní hranou dveří a blatníků, zakrývající rám a dolů přesahující části vozu. Vylepšena byla také viditelnost z kabin Truck Cab – nová kabina měla zaoblená rohová okénka a zaoblenou střechu.

Nezůstalo však jen u karoserie – vozidla dostaly do vínku širší nápravy (s menším poloměrem otáčení) a v předchozím roce představený motor o kapacitě 2286 cm3 (vozy s krátkým rozvorem byly až do září 1958 dodávány s „jedničkovým“ motorem o kapacitě 1997 cm3).

Novým motorem řadový čtyřválec o výkonu 72 koní (54 kW) s vrtáním/zdvihem 90,47 x 88,9 mm a karburátorem Solex. Byl konstrukčně úzce příbuzný stále používanému dvoulitrovému vznětovému motoru, který byl použit jako základ pro novou pohonnou jednotku – bylo však použito suchých vložek válců a většího vrtání ke zvýšení kroutícího momentu v nízkých otáčkách. I přes několik významných konstrukčních změn mohlo být použito stejné výrobní linky pro vznětové a zážehové motory – další praktický prvek, který byl zachován po desetiletí.

Díky poměrně nízké kompresi (7:1) si tento motor získal reputaci spolehlivé pohonné jednotky schopné tolerovat nejen nízkou kvalitu paliva i maziv, ale i nepravidelnou údržbu. Přitom za správné péče motory vydrží 400 000 km i více! Právě motor o kapacitě 2 286 cm3 (často nazývaný jako „dvouačtvrtlitrový“ motor) zůstal hlavní (a nejoblíbenější) pohonnou jednotkou vozů Land-Rover až do poloviny osmdesátých let.

Rover Company nezahájila výrobu nového modelu ze dne na den – vzhledem k přetrvávajícím zásobám bylo několika různých prvků využito i u S2, například pojistková skříňka nebo její panel, který měl stále otvory pro šrouby, jimiž byla k panelu připevňována elektrická palivová pumpa u dvoulitrových motorů. Směrová světla byla nadále příplatkovým vybavením a jejich elektroinstalace měla svůj separátní obvod. Také vznětové motory byly dodávány až do roku 1961 (tedy do nástupu S2A) stále o kapacitě 2 052 cm3. Model S1 107“ Station Wagon pak byl vyráběn téměř až do konce roku 1959, aby mohla být uspokojena poptávka ze zámoří a výroba dílů pro druhou sérii mohla dosáhnout plánované kapacity.

Byly zachovány rozvory 88“ (2 200 mm) a 109“ (2 800 mm) i veškeré varianty karoserií dodávané i u první série (od představení Land-Roveru S2 známé jako S1). Modely Station Wagon byly vyráběny pouze s krátkým rozvorem až do září 1958, kdy byla zahájena výroba S2 109“ Station Wagon. Roku 1959 pak firma dosáhla významného úspěchu – vyroben byl čtvrtmilióntý vůz Land-Rover.

Dohromady měly karosářské změny dodat vozu stylově vytříbenější vzhled a dospělost. Co však patrně šéfnávrhář Rover Company, pan David Bache netušil, dalo jeho oddělení tvář vozům Land-Rover na víc než půlstoletí – vždyť právě úpravy karoserie, kterými se S2 jasně vymezila oproti předchozímu modelu, zůstaly prakticky v plné míře zachovány až do současnosti.

Vozů Land-Rover S2 všech variant bylo vyrobeno 110 067 kusů.

Land-Rover S2A (1961-1971)

Častým dotazem bývá: „Jak rozlišit S2 a S2A?“ Především u raných S2A se světly v masce chladiče to může být obtížné, ostatně přechod z S2 na S2A byl především z počátku jen kosmetický.

Za hlavní změnu je považováno představení nového vznětového motoru o kapacitě 2 286 cm3, který prošel přerodem z dvoulitrového vznětového motoru používaného dříve (jak u S1, tak S2) – ke změnám došlo také u vodní pumpy a zbytku chladicího systému.

Díky této změně se tedy v září 1961 objevuje Land-Rover S2A. Opět je nabízen ve variantách rozvoru 88“ (2 200 mm) a 109“ (2 800 mm) a paleta variant karoserií zůstává nezměněna, od „plachťáku“ s rozvorem 88 palců až po vlajkovou loď, Land-Rover S2A 109“ Station Wagon – na britkém trhu se roku 1962 také objevuje varianta S2 109“ Station Wagon s místy pro 12 cestujících (3 na předních sedadlech, 3 na zadních a při troše fantazie 3+3 proti sobě na lavicích v zadní části vozu). Díky této variantě se kupující vyhnuli daním Purchase Tax a Special Vehicle Tax, což následně vůz S2A 109“ SW učinilo nejen levnějším než standardní desetimístnou variantu, ale i S2A 88“ SW.

Postupně dochází k menším i větším změnám, které na konci výroby udělají z S2A model i navenek snadno odlišitelný od svého předchůdce. Přístrojový panel je brzy dodáván v černé barvě namísto barvy karoserie, mizí chromované rámečky předních světlometů a plochý přední panel pod maskou chladiče, kryjící prázdné místo mezi předním nárazníkem a prvním příčníkem rámu, se mění na líbivější zaoblený.

V květnu 1967 (u modelů S2A a S2B Forward Control montovaný již od podzimu 1963) se v nabídce objevuje šestiválcový zážehový motor o objemu válců 2 625 cm3 s neobvyklým rozvodem IOE (Inlet Over Exhaust), vyvinutým firmou Rover Company ve třicátých letech 20. století pro sortiment čtyř- a šestiválcových motorů a používaných před i po 2. světové válce v osobních vozidlech značky Rover. Motor byl pak pro vozy Land-Rover nabízen až do roku 1980, dlouho poté, co jeho výroba pro vozy Rover skončila (rozvod IOE byl považován za zastaralý již při úvahách o konstrukci nového motoru o kapacitě 2 286 cm3 v druhé polovině padesátých let). Tato pohonná jednotka však nezískala velkou oblibu – především vzhledem k nižší spolehlivosti a výkonu, který sice převyšoval výkon standardních čtyřválců, ale byl vykoupen značně vyšší spotřebou paliva.

Těmito motory byla vybavena také série 811 kusů tzv. specifikace NADA (North America Dollar Area) exportovaná roku 1967 do USA. Šlo o S2A 109“ Station Wagon s šestiválcem vybaveným hlavou motoru značky Westlake (123 koní při 5 000 otáčkách za minutu), vyhřívanými předními okny a čalouněnou palubní deskou – tyto vozy měly získat automobilce zpět zákazníky, kteří nebyli spokojeni s výkonem čtyřválce, tento úkol však model splnit nedokázal a stejného roku Rover Company přestala do oblasti vozy dovážet (až do roku 1974 zde pak byly oficiálně k dispozici pouze vozy s krátkým rozvorem).

K dalším větším změnám dochází v letech 1968 a 1969: přísnější předpisy v USA, Austrálii a Nizozemí nadále nedovolovaly zachovat přední světlomety v masce chladiče a musely být přesunuty do blatníků. Taková změna samozřejmě prezentovala poměrně zásadní problém, ten byl ale dočasně vyřešen prostým přesunutím světlometů na blatníky bez dalších větších úprav – vznikl tak vůz, který je dnes znám jako Bug-Eye S2A, s „vykulenýma“ očima světlometů na předních blatnících a maskou chladiče používanou pouze pro toto období, které nakonec nebylo delší než jeden rok. Poprvé se zde u civilních modelů objevuje montáž směrových a pozičních světel nad sebou místo vedle sebe.

V únoru 1969 se totiž po celém světě, včetně domácího britského trhu objevují poprvé vozy Land-Rover s předními světly v blatnících, umístěné spolu s blinkry a pozičními světly v zaoblených čtvercových prolisech. Chladičová maska je kryta větší drátěnou mřížkou ve tvaru kříže se silnými rameny. O několik měsíců později jsou také zúženy panely pod dveřmi (tzv. door sills).

Poslední vozy S2A 109“ Station Wagon, vyrobené od února 1971 do počátku výroby S3 v září 1971 byly vybaveny plně synchronizovanou převodovkou a zadní nápravou Salisbury – oba tyto prvky byly později montovány právě do vozů třetí série.

Vozů S2A bylo vyrobeno zhruba 425 000 ks, z toho 343 298 ks standardních, šestiválcových a One-Ton vozů o rozvoru 88“ a 109“, přibližně 76 200 ks CKD sad pro kompletaci v zámoří (1962-1972), 3 193 vozů S2A 109“ FC (1962-1966) a 2 989 vojenských vozidel S2A Half-Ton (1967-1972).  K tomu je třeba připočíst neznámý počet vozidel později přestavěných firmou Dormobile a 2 305 ks vozidel SIIB 110“ FC (1966-1972).

Období výroby vozů Land-Rover S2A je považováno za vrchol rozvoje firmy – roku 1968 firma oslavila své dvacáté výročí, již jako součást Leyland Motor Corporation. Tou dobou dosáhla výroba šesti set tisíc kusů, z nichž na 70 % bylo exportováno do zahraničí. Land-Rover dominuje mnoha zahraničním trhům (např. v Austrálii držely vozy v šedesátých letech 90 % trhu v kategorii vozů s náhonem na všechna čtyři kola). Dosahováno bylo rekordních výrobních i prodejních čísel – např. měsíční počet prodaných vozů v řádu 60 000 kusů nebyl v letech 1969-1970 výjimkou – ostatně už v dubnu 1966 je firmou Rover Company vyroben půlmilióntý vůz.

Zdroje: LR Mad (http://www.lr-mad.co.uk/), LR FAQ (http://www.lrfaq.org/), stránky Series 2 Club (http://www.series2club.co.uk/pages/vehicles/history.html), stránky East Coast Rover (http://eastcoastrover.com/INFOSeriesIIA.html), Steam Boating Forum (www.thesteamboatingforum.net/ landrover/SSN44.htm) a Wikipedia (http://en.wikipedia.org/).