Land-Rover Series Club

 Roku 1974 se norská armáda rozhodla modernizovat svůj autopark, v tu dobu ještě stále sestávající ze zastaralých vozidel Jeep Willys, Volvo a Dodge WC. Armádní specifikace vyžadovala vozidlo s 24-voltovou elektroinstalací, možností rychlé přestavby na mobilní velitelské stanoviště, vysokou nosnost a průchodnost terénem.

Za místo, kde měly proběhnout zkoušky, bylo vybráno dnes již zaniklý vojenský prostor poblíž obce Helgelandsmoen, založené roku 1868 a po 2. světové válce (až do zániku roku 2004) sloužící za stanoviště armádního technického a ženijního výcvikového útvaru. Důkladné zkoušky pak probíhaly na dvou vozidlech, která vyhovovala specifikaci, Land-Rover S3 109 ve verzi One Ton a Volvo 903 Lapplaender. Slabinou Land-Roveru se ukázala jeho průchodnost terénem, především díky tuhému odpružení listovými pery a poloměru otáčení, zatímco Volvo bylo odpruženo vinutými pružinami a bylo schopné se otočit takřka na pětníku. Dalšími přednostmi Volva byl přístup k mechanickým částem při údržbě a opravách a spolehlivost.

Land-Rover však nabízel o dost vyšší nosnost a vyšší objem nádrží. Hlavním rozdílem pak byla cena – zatímco Land-Rover nabídl cenu NOK 70000,-, Volvo žádalo za svůj výrobek celých NOK 180000,-. Významným faktorem byla také možnost dodání, protože britská automobilka byla schopna dodat vozidla do konce roku 1974.

Objednávka norské armády v ceně 40 miliónů norských korun tedy putovala automobilce Land-Rover - britský vítěz výběrového řízení byl pak vybaven dle přání norské armády, včetně některých prvků právě modelu One Ton, v rámci značky poměrně unikátního:

- 24-voltová elektroinstalace dovolující připojení dodatečného komunikačního vybavení se zásuvkami na přepážce za opěradly předních sedadel a na pravé straně v zadní části, 2 baterie v místě prostředního sedadla vpředu, voděvzdorné zapalování (alternátor je posunut vzhůru a doprava nad vodní pumpu),

 - držáky pro radiostanice a zbraně,

- rozšířené výřezy blatníků pro přední kola a ořízlé předky předních blatníků pod prolisy pro přední světla a blinkry,

- shora odstíněná konvojová světla na obou předních blatnících a v rozích zadní části střechy, sdružená zadní světla montovaná přes původní otvory,

- držák na lopatu na střeše nad předním oknem a poklop nad místem spolujezdce (poklop byl montován u cca poloviny dodaných vozidel), průduchy ve střeše (v předních rozích vodorovné části střechy),

- přídavné benzínové topení Webasto s vývodem i do "nákladového" prostoru,

- dvě nádrže o celkové kapacitě 125 litrů paliva,

- pneumatiky Viking 8.90x16 (používané na dříve užívaných vozidlech Volvo z 60. Let - později se ukázala špatná směrová stabilita vozidel na velkých pneumatikách a vozy byly postupně vybavovány menšími pneumatikami o rozměru 7.50x16)

- převodovka z typu One-Ton s nižším převodovým poměrem a bez možnosti montáže Overdrive,

- systém ohřevu vody v motoru UWE – skrze dva kohouty na levém předním blatníku ("uvnitř" na straně chladiče) bylo možné do motoru vehnat teplejší vodu. Záměrem bylo samozřejmě zjednodušit startování v extrémních zimních teplotách, systém však údajně nebyl v provozu téměř vůbec využíván.- ruční plyn,

- „brodicí“ zátka pro pouzdro spojky v sadě nářadí.

Přesný počet zakoupených vozidel není znám, odhady se různí mezi 900 a 1100 vozidly (vydělíte-li hodnotu původní objednávky, tj. 40 miliónů norských korun cenou jediného vozidla, dostanete se na však číslo „pouhých“ 571, pravděpodobně ale následovala min. jedna další objednávka v roce 1975).

Norská armáda pak nakoupila přes norského importéra další 88" a 109" vozidla jako štábní vozy, jednalo se však o standardní vozidla, s výjimkou několika Station Wagonů pro letectvo a námořnictvo.

Vozidla byla vyřazena v letech 1998 až 2000 a nahrazována Mercedesy 240 GD. 

Zdroje: článek Haralda Andersena na stránkách norského spolku majitelů historických vozidel (Historiske Militaere Kjoretoyers Forening) - http://www.hmkf.no/public.aspx?pageid=63093 (v norštině), stránky Range Rover Norway (http://www.range-rover-classic.com/Home/land-rover-brochures/range-rover-norway) a Wikipedia (anglická a norská verze)