Land-Rover Series Club

Značka Minerva je v myslích většiny nadšenců do značky Land-Rover především licenčním výrobcem originálního Land-Roveru, tedy Series I. Historie značky je však mnohem bohatší a samotná licenční výroba vozu Land-Rover je také zajímavým tématem, zdaleka ne pouze pro ty očividné rozdíly, které belgický licenční výrobek dostal do vínku.

Prvopočátky značky Minerva

Minerva jako automobilová značka byla založena roku 1902 v belgických Antverpách, přičemž již od roku 1897 vyráběla jízdní kola. Později se objevují jízdní kola s přídavným motorem, předchůdce motocyklů, i samostatné motory pro toto využití, montovatelné na téměř jakékoli jízdní kolo. Především vzhledem k pozdější licenční výrobě Land-Roveru je zajímavé, že motor Minerva poháněl také historicky první motocykl značky Triumph, ale Minerva se v období mezi roky 1909 a 1914 stala jednou z nejvýznačnějších světových značek v oblasti výroby motocyklů a motocyklových motorů.

Automobilová výroba započala roku 1902 uvedením automobilu poháněného čtyřválcovým motorem o výkonu 6 koňských sil. Následujícího roku vzniká v Berchemu na předměstí Antverp firma Société Anonyme Minerva Motors. Během následujících let vzniká několik různých typů automobilů s dvou-, tří- a čtyřválcovými motory, stejně jako malý dvoumístný vůz Minervette s jednoválcem o výkonu 5 koňských sil, který byl ve své době nejlevnějším vozem na britském, nizozemském a francouzském trhu (např. ve Velké Británii vůz stál 105 liber).

Roku 1907 pak Moore Brabazon vítězí v Bastogne, v závodě belgickými Ardenami za volantem osmilitrového vozu třídy Kaiserpreis. Vzdálenost 371,2 mil (tj. celkem 7 kol o 53,029 mílích) zvládl za 6 hodin, 14 minut a 5 vteřin, tj. průměrnou rychlostí 56,54 mil/h (95.80 km/h). Jezdci Koolhaven a Kenelm Lee Guiness, rovněž na vozech Minerva, skončili na 2. (06:14:42) a 3. místě (06:15:24).

Knightův rozvod a rozvoj výroby před první světovou válkou a v meziválečném období

Roku 1908 pak firma získává celosvětovou licenci na výrobu motorů s Knightovým rozvodem, patentovaným americkým vynálezcem Charlesem Yalem Knightem (posuvná cylindrická šoupátka namísto ventilů). Výhodou tohoto typu rozvodu byl poměrně tichý provoz díky odstranění přímého kontaktu kovových ploch jako v případě tradičních ventilů a ventilových sedel. Motory s Knightovým rozvodem pak Minerva montovala do všech svých vozidel a slavila s nimi značné úspěchy jak sportovní, tak prodejní (mezi slavnými zákazníky byly královské rodiny Belgie, Švédska a Norska nebo Henry Ford).

Po výrobní odmlce během většiny první světové války (počátkem války ještě firma vyrobila několik obrněných vozidel pro belgickou armádu), kdy zakladatel automobilové produkce firmy Sylvain de Jong se svými inženýry pokračoval ve vývoji v nizozemském Amsterdamu, se firma roku 1920 vrátila k produkci luxusních vozů, které se vrátily zpět na výsluní automobilové produkce jak v Evropě, tak ve Spojených státech. Mezi zákazníky značky vzhledem ke kvalitě zpracování srovnatelné s vozy Rolls-Royce (a ceně nižší) patřily filmové hvězdy, politici a průmyslníci.

Světová krize v 30. letech 20. století však firmu přivedla do problémů. Byla restrukturalizována jako Société Nouvelle Minerva, v roce 1934 byla odkoupena jiným belgickým výrobcem Imperia. Ten pokračoval nějakou dobu ve výrobě a těsně před druhou světovou válkou dokonce některé automobily své provenience vyvážel do Velké Británie a Francie pod značkou Minerva, nakonec však skupina finančníků značku Minerva odkoupila.

Minerva po druhé světové válce

 Po druhé světové válce byla firma v troskách. Za války byl závod využíván Frontreparaturbetrieb Erla VII, tj. frontovou opravnu pro údržbu motorů stíhaček Messerschmitt Bf-109, v roce 1943 však byla těžce poškozena při několika bombardovacích náletech. V letech 1945-1947 byla továrna využívána britskou armádou (REME – Royal Electrical and Mechanical Engineers), posléze se díky válečným reparacím podařilo obnovit výrobu.

Firma později získává licenci na výrobu Land-Roveru pod názvem Minerva TT. V řadách belgické armády měly vozy nahradit postupně zastarávající americký Willys-Jeep. Licence pak Minervě umožňovala vyrábět tato vozidla pro Belgii, Lucembursko a belgické Kongo, výroba měla vznikat minimálně z 63 % z belgických dílů. Belgie se podílela na celku výrobou rámu, karoserie (ocelové namísto původní hliníkové), pneumatik a příslušenství, zatímco motor, obě převodovky, elektrické rozvody a brzdy byly dodávány firmou Land-Rover z Velké Británie jako CKD sady.

Typickými pak byly výrobně jednodušší skosené přední blatníky, chladičová maska s výrazným znakem Minerva a přepracovaný výfukový systém. Podobně jako u Land-Roverů první série se později objevuje i motor o objemu válců 1997 kubických centimetrů a výkonu 52 koní namísto původní šestnáctistovky. Korejská válka přinesla firmě několik významných zakázek, belgická armáda pak vozy posílala i do služby v belgickém Kongu.

Armáda využívala sedm různých verzí: standardní verzi, ambulanci s párem nosítek, radiovůz, vozidlo s dvojitým řízením pro výuku vojenských řidičů, obrněnou variantu, nosiče raket MILAN (přestavěny v roce 1980 se zesílenou zadní nápravou a rezervou vodorovně mezi blatníky na předním nárazníku, podobně jako u ambulancí) a půlpalcových kulometů Browning. Belgická policie pak v roce 1962 získala 480 vozidel z přebytků armády.

 Specifickým příkladem je pak MIVB Minerva, používaná v Bruselu pro údržbu metra. Dvě vozidla Minerva získal bruselský dopravní podnik z vojenských přebytků v 70. letech, plachta byla nahrazena pevnou střechou, původní zážehový motor byl nahrazen vznětovým a vozidla dostala ocelová kola pro pohyb po kolejích. Vyřazena byla v letech 1993 a 1994. Jedno z nich pak bylo v letech 1999-2003 renovováno a je vystaveno v bruselském muzeu hromadné dopravy.

Vozidla sloužila také v barvách vojenské policie, policejního sboru belgického námořnictva, hasičských sborů či v barvách letecké společnosti Sabena.

Výroba vozu Minerva TT pokračovala do roku 1953 a značka se pokoušela také znovu vstoupit na automobilový trh, žádný z plánovaných modelů však nepřekročil stádium prototypu.

Vzhledem k poklesu poptávky počátkem padesátých let začala Minerva s vývojem vlastního konceptu, inspirovaným rámcově vozem Land-Rover. Vznikl tak vůz C-20 s třemi předními sedadly a předními blatníky podobnými licenčními Land-Roverům, karoserie však byla samonosná a celé pohonné ústrojí včetně motoru a převodovky bylo možné z vozidla vyjmout na krátkém, tzv. „falešném rámu“.

Vůz byl k dispozici ve verzích C-20 (tzv. krátký rám, tj. 2,05 m) a C22 (tzv. dlouhý rám, tj. 2,20 m). Vojenské verze pak dostaly označení M-20 a M-22. Vůz měl čtyři rychlosti, nezávislé zavěšení kol, dvouokruhové hydraulické brzdy a automatickou uzávěrku diferenciálu. Rozměr pneumatik byl 6.00x16.

Do ukončení výroby v roce 1956 bylo postaveno zřejmě pouze několik desítek vozů, z nichž některé byly exportovány do Austrálie, kde se z nich několik dochovalo do současnosti.

Minerva vyrobila 8800ks 80-ti palcového provedení, z nichž více než 300ks mělo ještě karoserii LR SI, bylo vyrobeno také 20 86-ek s hliníkovou karoserií a 1080 86-ek s ocelovou karoserií.